
LARP (akronym) z anglického live action role-playing game je formou hraní rolí, kterou hrají živí lidé podobně jako představení. Hráči představují své akce vlastními činy. Mnohdy taková hra vypadá jako divadlo (nejen) ve volné přírodě. Hry bývají pečlivě připravené, skupiny hráčů plánují děj a připravují kostýmy mnoho týdnů a mnohdy i měsíců předem
LARP - základní pojmy
V LARPu hráč představuje hranou postavu a hráčovo jednání tedy přímo reprezentuje jednání postavy. To je zásadní rozdíl oproti klasické stolní hře na hrdiny, kde je jednání postavy popisováno pouze slovně („Moje postava říká…“). V LARPu se hráč bere, jako by byl přímo onou postavou - hráčovo jednání je tak ostatními hráči přijímáno jako jednání postavy. Hraní role v LARPu je velmi blízké (někteří říkají, že identické) hraní v divadle a filmu, nicméně je z větší části improvizované.
Mnoho LARPových systémů činí rozdíl mezi hráčem, který aktivně představuje svoji postavu (používají se spíše anglické termíny: „IC“, „in-character“, „in-game“ či „in-play“) na rozdíl od hráčova běžného jednání („out-of-character“, „OOC“, „off-role“, „out-of-game“ či „offplay“). Během LARPu se automaticky předpokládá, že je hráč v roli. Pokud tedy hráč řekne: „Jsem nemocný,“ tak ostatní hráči předpokládají, že hráč představuje nemocnou postavu a není sám nemocen. Poměr IC a OOC hry se v jednotlivých LARPech významně liší. Některé LARPy se snaží docílit, aby hráči byli v roli prakticky neustále (vyjma případů ohrožení), zatímco jiné umožňují hráčům trávit mimo roli hodně času. Pro takové jednání může existovat i pravidlový systém, příkladem mohou být jakási „neherní“ území, kartičky či gesta naznačující, že hráč momentálně není v roli.
Všechny LARPy se odehrávají zároveň v reálném i imaginárním prostředí. Druhému z nich se také říká „prostředí“, „setting“, „herní svět“, či (zejména v teorii) „diegeze“. Postavy se pohybují v imaginárním prostředí, zatímco hráči se pohybují v prostředí reálném. Ve všech LARPech také reálné prostředí do určité míry představuje ono prostředí imaginární (např. reálná zeď je také obsažena ve světě virtuálním) podobně, jako hráčovo jednání představuje jednání postavy. V případech, kdy reálné prostředí neodpovídá imaginárnímu, LARPy používají různé techniky k simulaci událostí v imaginárním prostředí. Mezi tyto techniky patří zejména herní pravidla, generátory náhody (kostky, různé karty), symbolika (natažený provázek představující zeď) a divadelní improvizace. V LARPech mohou postavy také zemřít. V některých systémech se jedná o dočasnou záležitost. Hráč je na nějakou dobu „vytažen“ z role. Ve většině herních systémů se však jedná o fatální událost a hráč si pak musí vytvořit zcela novou postavu.
Mnoho LARPů využívá systémů pro rozvoj postavy. Může to být např. bodový systém, kde jsou hráči odměňováni body za účast v některých herních událostech. Takto získané body mohou uplatnit a získat za ně lepší schopnosti pro svoji postavu. Vývoj postavy může vycházet ze systému úrovní, kdy hráč začíná na první úrovni a za získané body může dosáhnout další úrovně. Jiným základním modelem je tzv. „schopnostní systém“, kde není vidět nějaký měřitelný posun, ale hráč používá body k získání jednotlivých schopností.
Praxe LARPů je velmi různorodá, což znamená, že v různých regionech se slovem „LARP“ často označují zcela odlišné věci. V současnosti stále neexistuje obecně uznávaná taxonomie těchto her. Různé pohledy dělí LARPy například podle soubojového systému (fyzický a symbolický), primárních konfliktů (hráč vs. hráč, hráč vs. GameMaster), délky (kampaně, jednotlivé akce), postoje k hraní rolí (imerze, divadelní přístup) či žánru (fantasy, science fiction, současnost atd.)
Mezi dva nejběžnější způsoby reprezentace boje v LARPu patří fyzický střet a symbolické vyhodnocení. Fyzický boj nastává bez jakéhokoliv přerušení hraní role. Používají se zde zejména dřevěné či jekorové zbraně, airsoftové či laserové střelné zbraně, v zahraničí se častěji využívá latexových a podobných materiálů. Značná část akcí, jejichž protagonisté by pro jejich označení zřejmě nepoužili slovo LARP (living history apod.), používají bojový systém založený na reálných (relativně neškodných) zbraních, jako jsou tupé meče či slepé náboje. Hry, které reálný soubojový systém využívají v hojné míře, jsou u nás označovány jako bitvy a dřevárny. V anglosaské terminologii se pak používají zejména termíny „Boffer“ (podle materiálu použitého na zbraně), „Live-Combat LARP“ a „Combat-Based LARP“. Simulace bojů zde obvykle tvoří hlavní náplň hry. Symbolické vyhodnocení souboje naopak předpokládá, že hráči dočasně odloží svoje role, aby rozhodli o výsledku boje. Příkladem budiž hod kostkou, kámen-nůžky-papír či porovnání atributů zúčastněných postav. V symbolických soubojových systémech jsou zbraně reprezentovány kartičkami či jednoduchými replikami. Často je také zakázán fyzický kontakt hráčů.
Fyzická reprezentace střetů je častěji užívána u LARPů, které jsou zaměřeny na boj, symbolická naopak u těch, v nichž je na boj kladen menší důraz a které jsou založeny především na divadelním přístupu. Všechny symbolické soubojové systémy a většina těch fyzických využívají pravidel, která zohledňují atributy postavy, jako např. sílu, bojové schopnosti a výdrž. Výjimkou jsou tzv. „čestné“ systémy, kde se od hráčů očekává, že výsledek boje vznikne na základě volné improvizace. Soubojový systém zpravidla naznačuje celkovou filosofii skrývající se za daným herním systémem. Jak pro boj, tak i pro jiné prvky simulace, například magii či politickou moc, jsou v LARPu zpravidla využívány podobné postupy. Z tohoto důvodu je proto soubojový systém často považován za významné kritérium při rozlišování mezi jednotlivými herními styly.
LARPy mohou mít tolik druhů a žánrů, jako mají knihy, divadelní hry či filmy. Přesto je však většina z nich založena na literatuře fantasy a science fiction, případně historických událostech. Zatímco některé LARPy si prostředí půjčují z existujících děl (např. Pán prstenů či Svět temnoty), většina využívá prostředí navržené konkrétně pro daný LARP.
Celkový svět LARPu je vytvořen hráči ve spolupráci s organizátory, nazývanými též GM (z angl. „game master“) či u nás rozšířeným zkomoleným pojmem orgové, kteří určují jakési hranice fiktivního světa. Organizátoři rozhodují, jakým způsobem budou hráči tvořit svoje postavy, nebo jim je dokonce přidělují. Postavy schválené či navržené organizátory spolu s konflikty, které si s sebou přinášejí, mají zpravidla úzký vztah k ději a zápletce hry. Organizátoři také můžou mít velký vliv na samotný průběh hry, například ovládáním tzv. cizích (nehráčských) postav. V některých druzích LARPu je důležitá role tzv. tvůrců, tj. těch organizátorů, kteří mají na starosti vymýšlení hlavní dějové linie, přidělování postav ostatním organizátorům a celkový průběh hry. Některé LARPy (zejména divadelní) se soustředí na konflikty mezi hráčskými postavami nebo jejich seskupeními, naproti tomu ty tzv. dobrodružné staví hráče proti nehráčským postavám a překážkám vymyšleným organizátory.
Hráči LARPu zpravidla vnímají herní události jako příběh, v němž je jejich postava protagonistou. Zde se však sluší poznamenat, že jen velmi málo LARPů používá předepsané role či příběhy, jako je to obvyklé v klasickém divadle, a to, zda má LARP „vyprávět příběh“, je mezi hráči i teoretiky velmi kontroverzní téma.
LARPy se liší jednak velikostí - od několika jednotlivců až po stovky účastníků (v zahraničí až tisíce) - a také délkou - mohou trvat několik hodin (různé komorní LARPy) i několik měsíců (městské hry). Některé LARPy jsou součástí větších celků, kampaní či kronik sdílejících stejný svět, pravidla či postavy, jiné jsou zcela samostatnými hrami.
obsah byl zkopírován z wikipedia.com